Při příležitosti svátku sv.Jana Nepomuckého naplnili jsme obsah slova pouť a „putovali“, tedy novodobě odjeli pohodlným autobusem Eurolines, pletoucím si klimatizaci s topením do rodiště zmiňovaného světce.

[Not a valid template]

Poutní kostel v místě jeho rodného domu byl zaplněn  dalšími sestrami a bratry z Moravy.  Jejich kněz si po kázání posteskl, jak nám tady hezky prší, a zda by hodný patron vod neposlal nějaký déšť i k nim, aby „Furt nemuseli běhat s těma hadicama po zahradě„. A hle. Mraky si daly neochotně načas, ještě nás vydatně pokropily, když jsme od kostela, brkajíc o poutní atrakce hledali občerstvení i tělesné, a pak pomaloučku ustupovaly. Zda na Moravu, zůstalo nám utajeno.

Díky kázání místního pátera, letáčkům a hlavně čtení cestou sem od pátera Pavla odhalilo nám mnoho nepoznaného o životě Jana Nepomuckého.

Nepomuk se může pyšnit i dalšími skvosty. Zámek Zelená hora na kopci je výraznou koloritou  města, ale díky nedořešeným restitucím zůstává z větší části ve stejně zdevastovaném stavu, jako když se zde v devadesátých letech natáčel film podle knihy Miroslava Švandrlíka Černí baroni. Je přístupný,  nakoukli jsme i do místnosti, kde se rozvaloval major Terazky.

V devatenáctém století se ve zdejší  knihovně  našel zelenohoský rukopis,  zaměstnávající diskusemi o své pravosti renomované odborníky dosud.

Tři kilometry od Nepomuku leží vesnička Klášter, vděčící svému názvu skutečnému klášteru Cisterciánů, jednomu ze tří nejvýznamnějších v Čechách. V době husitské byl však vypálen a původního významu již nikdy nenabyl. Dle průvodce se jeho jednotlivé části nacházejí porůznu jako zeď stavení č.p. 39,  sýpky domu čp. 41. zdaleka ne nepodobné zdi nářkú v Jeruzalémě. Jedna ze zdí patří k místnímu kostelu se hřbitůvkem, kde jsme se odpoledne pomodlili při společných chválách.

Před odjezdem jsme ještě navštívili druhý z nepomuckých kostelů – sv. Jakuba a vyslechli jeho historii.

A pak už jsme jen „putovali“ zpět domů.

Velké poděkování patří všem organizátorům zájezdu, otci Pavlovi a zvláště paní Krňávkové, která se jako šedá nenápadná, ale nepostradatelná eminence vzadu starala o bezchybný průběh celé pouti. Pánbůh zaplať a na příští pouť mezi nás přiveď více mladých.

Miloš Kříž Admirál
(Autor článku je redaktorem oblíbeného dvouměsíčníku Vlčácký štěk a občasným reportérem Devítky.)

Komentáře uzavřeny.

Farnost na Facebooku